TIPY NA VÝLETY |
|
|
MENU
|
Oltářík
Oltářík zdálky
Oltářík zblízka Historie Oltářík nechal postavit po roce 426 husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Hrad se nachází na strmé čedičové skále 565 m n.m. Hrad Oltářík byl postaven pouze z vojenských důvodů a proto se brala na zřetel především jeho pevnost, nikoliv pohodlí. V šedesátých letech 15. století ho získali Zajícové z Házmburka, potom se ale opět stal majetkem pánů z Vřesovic. Protože byl Oltářík čistě vojenský hrad, byl využíván pouze dokud trvaly boje, když nastalo období míru, nikomu se už nechtělo bydlet tak vysoko a nepohodlně v těsných místnostech. Proto byl opuštěn a v roce 1544 už se uvádí jako pustý. V následujících letech byl ponechán svému osudu, dokonce se zapomnělo i na jeho jméno a všichni Oltářík nazývali pouze Hrádek. Oltářík je celoročně volně přístupný a je z něj krásný rozhled na okolní vrchy Českého středohoří, Krušné hory a daleko do Polabí a Poohří. Jak píše "Řivnáčův průvodce po Království českém" z roku 1882, "je to krásná vyhlídka na kvetoucí krajinu již tím zajímavou, poněvadž na jednotlivých kuželech horských lze napočísti asi 15 starých hradů, což zajisté i v Čechách ne často se naskytuje". Mezi ty nejbližší patří např. Košťálov, Házmburk, Skalka, Ostrý nebo Kostomlaty pod Milešovkou
Výhled z hradu do okolí Legenda z hradu Oltářík Nad vsí Děkovkou se černají skromné pozůstatky jednoduchého hradu. Svého času zde bývalo rušno, vždyť Oltářík nechal postavit samotný Jakoubek z Vřesovic, významný husitský válečník, kterého se obával celý sever Čech. Avšak nyní již jen pozůstatky hradních zdí vzpomínají na doby své slávy a lesku. Jen v jeden den v roce se znovu na toto opuštěné místo vrací život. Jen jeden den v roce, na velikonoční Květnou neděli, se zde otevírá vchod do temné podzemní chodby. O této legendě věděl i Janek, chudý dráteník z Děkovky. Celé dny snil o velkém pokladu ukrytém pod troskami Oltáříku. Na velikonoční neděli si přivstal, aby se mohl časně ráno vydal na hrad. Rychle stoupal po cestě točitě obcházející hradní kopec. Prošel okolo trosek bývalé hradní první brány a kvapně vešel do prostor hradu. Ještě celý zadýchaný začal prozkoumávat ruiny starého hradu. Netrvalo dlouho a jeho zrak se zastavil u velikého kamene ležícího přímo u jedné z chatrných zdí. Nezaujal jej však samotný kámen, ale téměř černá díra, kterou dříve patrně zakrýval. Janek překonal strach a vstoupil do podzemní chodby. Po několika krocích se ocitl v malé místnůstce spoře osvětlené čtyřmi loučemi. Uprostřed kamenné jeskyně stál starý dubový stůl s podlouhlou lavicí. V rohu pak bylo několik letitých sudů, které skrývaly velice dobré víno. Janek neodolal, zasedl ke stolu a hojně popíjel víno. Ani si nevšiml, že se již sešeřilo a pomalu končila Květná neděle. Po chvíli usnul únavou a probudil jej až ohromující rachot. Lekl se, rychle vstal a chtěl utéci z jeskyně, avšak nemohl, neboť vchod do podzemní chodby byl zavalen balvanem. Uplynul celý dlouhý rok a na Oltářík se vypravil vesnický pošťák Hynek. Nevěděl nic o pověstech vážících se ke Květné neděli, a tak když uviděl otevřený vchod do podzemní chodby, ani se nerozmýšlel a vstoupil do temného podzemí. Jaké bylo jeho překvapení, když v jeskyni nalezl Janka, o kterém si již nikdo v Děkovce nemyslel, že by mohl být ještě živ. Janek spal na dubové lavici a když jej Hynek vzbudil, začal mu vyprávět, co se mu přihodilo... Když se oba vrátili do Děkovky, nastalo veliké veselí, jehož hlavními hrdiny byli Janek a Hynek. Od té doby se již nikdo z místních neodvážil na Květnou neděli vstoupit do podzemní chodby pod Oltáříkem a všichni se raději spokojili s vínem z nedalekých Žernosek.
Kam dál? Kousek odtud, po červené turistické značce, se nachází další hrádek Českého středohoří s překrásným výhledem - Košťálov.
|
